Klasicizmus, umělecký směr 17. a 18. století, kladl důraz na rozum, řád a antické vzory. Ve Francii, za vlády Ludvíka XIV., dosáhl svého vrcholu a odtud se rozšířil do celé Evropy. Společenská situace té doby byla poznamenána pokrokem ve vědě a upevňováním absolutistických monarchií, což se odrazilo i v literatuře. Klasicistická literatura se zaměřovala na společenské a mravní problémy, preferovala rozum před citem a jako vzor si brala antiku.
V rámci klasicistické literatury se rozlišovaly vysoké a nízké žánry. Mezi nízké žánry patřila satira a komedie, které se zaměřovaly na komické náměty ze života nižších vrstev a mohly se dotýkat i současnosti. Klasicistická drama se řídila přísnými pravidly tří jednot: jednoty času, místa a děje. Často se v nich objevovaly postavy rezonérů, které komentovaly děj a vyjadřovaly názor autora.
Jedním z nejvýznamnějších děl římské komedie je "Komedie o hrnci" (Aulularia) od Tita Maccia Plauta. Toto dílo je ideální volbou pro přípravu na ústní část maturitní zkoušky, neboť kombinuje humor s hlubokou satirikou. Náměty čerpal z každodenního života, děj se odehrával nejčastěji v Athénách a hry vynikaly živým dialogem, vtipem a množstvím komických situací. Plaut vytvořil lidové typy postav, často výstřední, a nepřímo tak kritizoval tehdejší společnost.
Příběh "Komedie o hrnci" se soustředí na postavu lakomého starce Euclia, který objeví hrnec plný zlata. Od té chvíle žije v neustálém strachu z krádeže, hrnec neustále přenáší a ukrývá. Jeho lakomství ho natolik pohltí, že zanedbává své okolí a především svou dceru. Mladý otrok Lykonides, zamilovaný do Euclionovy dcery, hrnec ukradne, což spustí řetězec komických a napínavých událostí.
Děj se odehrává v Athénách a dodržuje klasicistní jednotu místa a času, neboť se vše odehrává během jednoho dne v jednom domě. Téma hry je zjevné: výsměch lidské vlastnosti lakomství, které deformuje charakter člověka a ničí mezilidské vztahy. Konflikt vzniká ztrátou peněz, ale hlavní myšlenkou je, že hmotný majetek není důležitější než lidská přízeň a štěstí.
Autor mistrně využívá všechny druhy humoru: situační humor, například dvojí identita postavy Jakuba (kuchař a kočíš), a slovní humor, včetně hyperboly, jakou je například lichocení Frozíny Harpagonovi. Komika gest, oblečení a celkového vzezření postav rovněž přispívá k celkovému komickému vyznění hry.
V této hře se objevuje řada typických postav: Harpagon, posedlý lakomec; jeho syn Cléant, který miluje Mariannu; jeho dcera Eliza, zamilovaná do Valéra; Frozína, mistrná dohazovačka; Marianna, chudé, ale milé dívka; a La Fléche (Šidlo), Cléantův oddaný sluha.
Rozuzlení hry, ačkoliv se konec nedochoval, je možné předpokládat jako šťastné. Euclionovi by byl poklad vrácen a on by ho dal jako věno své dceři. Tím by se snad vyléčil ze svého lakomství a nalezl ztracený klid. Dílo Tita Maccia Plauta inspirovalo i mnoho pozdějších autorů, včetně Moliéra, který na jeho motivy napsal slavnou komedii "Lakomec".
Antické divadlo, jehož je "Komedie o hrnci" součástí, představuje základ evropské dramatiky. Vzniklo v antickém Řecku z náboženských oslav boha Dionýsa a postupně se vyvinulo v sofistikovanou formu umění s pevně danými pravidly.
Klasicistní autoři se často inspirovali antickými vzory, přičemž se zaměřovali na univerzální lidské vlastnosti a problémy. Právě v tomto smyslu je "Komedie o hrnci" nadčasovým dílem, které i dnes dokáže pobavit a zároveň poučit o nebezpečí, jež s sebou nese posedlost majetkem.
tags: #komedia #o #hrnci #inspiracia