Letošní léto jsem měla hodně pracovní, což se trochu odrazilo i tu, na blogu. Krom příprav nové knihy jsem se hodně věnovala poznávání kuchyně z dob dávno minulých. Přesunula jsem se do období rakouska-uherska, ale hlavně do pozdního středověku, o jehož kuchyni se tu rozepíšu, neb to mnohé zajímalo. Resp. hlavně o panské kuchyni středověku.
Kuchyně, tedy místnost kde se vaří, tak jak ji známe vznikla až v 16. stol. Společně s příchodem kachlových kamen. Jedná se o tzv. Černou kuchyni. V té době se jen opékalo na ohni nebo velkých pánvích, také se vařilo ve vodě.
Jedlo se jen 2 x denně - první jídlo mezi 10 h a 11 h a druhé jídlo v 18 h. Brzo ráno proběhla menší snídaně.
Jídlo nevypadalo tak, jak jej známe dnes, tedy např. maso nebo omáčka s přílohou, přílohy vůbec ještě neznali a nejedli. Nádobí bylo z kameniny, skla nebo z kovu, např i z cínu, který ale uvolňoval nebezpečné látky do jídla, jak se až později zjistilo.
Ubrus sloužil nejen k prostírání stolu, ale měl i čístící funkci, stolovníci si do cípů utírali špinavé ruce. Jedlo se rukami nebo lžící, případně si pomáhali nožem, ten ale spíše sloužil k porcování a přípravě jídla. Vidličky přišly až později a zpočátku se považovali za „nástroj ďábla“.
Poprvé se v Evropě začaly vyskytovat ve 14. století, v 15 - 16. stol.
Základní suroviny a pokrmy
Velmi oblíbené byly kaše. Kaše asi tak na milion způsobů :). Dělaly se ze všeho, i z masa. Prostý lid jedl jen obyčejné kaše, většinou z pšenice, žita a podobně. Kaše byly oblíbené hlavně sladké (i masové byly sladké). Nesladilo se ale cukrem, ten svůj boom zaznamenal až na přelomu středověku a renesance.
Panstvo jedlo také hodně maso, hlavně šlechta. Nejvíce to byla zvěřina, ryby, ale i drůběž (kuře, páv), hovězí a vepřové. Tehdy bylo běžné jíst např. lišky nebo veverky. Z ryb se maso jedlo většinou zvlášť a kůže se nadívala. Kvůli velké konzumaci masa měli tehdy bohatí páni také velmi často dnu, proto se této nemoci říká nemoc králů.
Venkované měli stravu velice chudou. Hodně jedli to, co vypěstovali, nasbírali a z těch levnějších surovin, tedy ovoce, mléčné výrobky, hrách, chléb, obiloviny, polévky, kaše.
Panstvo jedlo i ovoce exotické, které si nechávali dovážet, jako třeba fíky, datle nebo citrony. Ti nejbohatší si nechávali vozit i třtinový cukr, který v té době začali objevovat. Tehdy ale ještě s ním nijak výrazně nesladili, ale považovali ho za lék. Ve velké míře jedli maso a pili víno.
Velmi oblíbené bylo také koření. Tak například knedlík nebyl to, co známe dnes. Knedlík se dříve dělal z nasekaného masa. Kobliha ve středověku také vypadala úplně jinak. Žahour znali a dělali už tehdy. Dnes je znám z borůvek, dříve to byla sladká omáčka z jakéhokoliv ovoce, např. Mandlové mléko se dělalo ve středověku úplně stejně jako dnes.
Kaše a varmuže se dělávaly ze všeho, z obilovin, hrachu, jáhel, ale i z nasekaného masa a velmi často z rozvařeného ovoce. Maso se podávalo přelité omáčkou, nejčastěji z ovoce. Polévky měly konzistenci kaše, nebyly tekuté jako dnes. Dělaly se např.
Běžné bylo kombinování sladkých a slaných chutí a to až extrémně na dnešní poměry.
První dochovaná kuchařka, neboli první ucelený soubor receptů rozdělený dle kapitol, tedy tak, jak známe kuchařky dnes, se datuje v polovině 16 stol. Kuchařky posléze psali jen významní lidé, často vědci.
Víno ve středověku teklo proudem, hojně se pilo a přidávalo se i do jídel. Opilost byla dokonce považována za něco úctyhodného. Na šlechtických stolech se při hostinách často objevoval „Šauesten“ - což bylo tzv. Jídlo na podívanou.
Středověká kuchyně nebyla tak fádní, jak by se na první pohled mohlo zdát a v mnohém se podobala té dnešní. Rozmanitost stravy se odvíjela i od způsobu života lidí a od toho, kde žili.
Pokud byl člověk chudý, jeho strava se skládala zejména z hrachu, různých kaší (sladkých i slaných) a hlavně také z obilí a chleba. Samozřejmě, že výše postavené obyvatelstvo si mohlo dovolit jíst i vzácné a drahé suroviny, ty se objevovaly především na královských stolech.
Mezi takové vzácnosti patřila rýže, ze které se mlela mouka nebo se vařila kaše. Ve středověké kuchyni najdeme i v dnešní době hodně propagované a oblíbené jáhly, i když se používaly jen velmi zřídka, protože půda ve středověku byla příliš zaplevelena a jáhly plevel nesnáší. Takže se zemědělci napřed museli zbavit plevele a teprve potom mohli pěstovat jáhly. Ale odstranit plevel z půdy tenkrát byl velký problém, proto se jáhly začaly více pěstovat a používat v kuchyni až od 17. století.
Hlavní obilninou stalo žito. Pšenice se používala pro pečení chleba především pro vyšší vrstvy. Bílý chléb jedli panovníci či církevní představitelé a tmavý chudina. Pekly se i chlebové placky na kameni či v popelu.
Nižší postavení v jídelníčku pak měly obilné kaše, což bylo jídlo chudých.
Ani maso nechybělo na stolech prostých lidí, ale nebylo tak časté, jelikož například zabijačka bývala 1-2krát do roka. A protože se maso rychle kazilo, bylo potřeba ho nějak uchovat. Proto se nasolovalo či udilo. Symbolem bohatství byla zvěřina a čerstvé maso.
Pro přípravu masa se ve vyšších vrstvách společnosti hojně používalo koření. Čím bohatší byl panovník, tím více koření se v jeho kuchyni používalo (samozřejmě aby hostům bylo jasné, jaké vysoké postavení na společenském žebříčku má jejich hostitel).
Při vzrůstajícím počtu obyvatel bylo třeba pokácet lesy pro stavbu dalších obydlí a vesnic. Obilí hrálo v životě lidí tu nejdůležitější roli, zajišťovalo jim obživu. Ale docházelo k častým neúrodám a tím pádem i k hladomorům. K dočasnému obratu paradoxně přispěla až morová epidemie ve 14. století (které předcházely neúrody, podvyživení lidé byli tedy k chorobě náchylnější). Po tomto období se lidé více přiklonili k masité stravě.
Církev vyžadovala přísné dodržování půstu. Půsty a vegetariánství byly v raném středověku více vyžadovány v zaalpských řeholích a ve Středomoří si mniši neodříkali maso, ale jedli střídmě. Existovaly i názory, že maso je prosté jídlo, ale pokud člověk jí ryby dovážené z ciziny či ovoce, nejí střídmě. Ryby jako ideální postní jídlo se prosazovaly velmi pomalu.
Středověká strava nebyla, až tak vegetariánská jak se mnohdy traduje. Za časté výkyvy ve stravování mohou války či různé epidemie.
Z archeologických nálezů víme, že velké množství domácího zvířectva bylo chováno účelově pouze na maso. Velká část hospodářských zvířat se prodávala do měst, ale venkované i tak měli dost velký příjem masa pro vlastní potřebu.
Během léta a podzimu měli lidé dostatek obilnin, základních druhů zeleniny, ovoce a lesních plodů. Na zimu se tvořily zásoby sušeného ovoce a nasoleného či uzeného masa.
Mezi nejzákladnější potraviny patřila hlavně v chudých rodinách moučná jídla a především chléb. Chleba se ve středověku pekl několik základních druhů. Nejobyčejnější byl prostý chléb upečený z hrubě mleté pšeničné nebo žitné mouky ve formě placek nebo bochníků. Mouka na tento obyčejný chléb obsahovala zbytky otrub a prachu z mlýnských kamenů.
Jak jsem již uvedla, movitější lidé konzumovali bílý chléb z jemné a očištěné mouky a chudina ten tmavý horší kvality. Chléb se obvykle pekl do zásoby na několik dní.
Dalším základním a oblíbeným jídlem středověku byla kaše. Měla mnoho sladkých i slaných variací. Kaše se připravovaly hlavně z pšeničné mouky, žitné mouky, krup, tvrdého chleba, hrachu, ovoce. Nejoblíbenější a slavnostnější byla ve středověku kaše sladká. Přidáváním švestek, jahod, brusinek, šafránu, petrželky se docilovalo různého zabarvení kaší.
Maso se ve středověku vařilo nebo peklo na ohni. Smažení masa ze středověku neznáme. Keramika používaná v té době neumožňovala smažení.
Ryba patřila na počátku středověku mezi běžné jídlo. Během 13. století bohužel získala punc postního jídla.
Mléčné výrobky patřily mezi základní potraviny a nápoje ve své době. Hojně rozšířený chov koz, ovcí a krav umožňoval využívat k nejen k pití, ale i výrobě másla, tvarohu a sýrů. Ze smetany se dělaly polévky a omáčky.
Základním nápojem ve středověku byla voda. Ochucovala se např. medem, mízou javoru a břízy a lesními plody. Rovněž z vody se vařily odvary z bylin.
Dalším významným nápojem středověku bylo pivo, které se vařilo za přístupu vzduchu a nefiltrovalo se. Pivo se podobalo spíše kaši a většinou se srkalo z misek.
Víno bylo díky ceně kvalitních dovozových vín v Čechách, hlavně výsadou šlechty, církve a měšťanů. Chudší lidé víno příliš nekonzumovali. Trpké a kyselé domácí víno přidávali spíše do jídel. Na královském dvoře se víno pilo z křišťálových číší. Jedna taková číše mohla stát až sto dukátů (pro srovnání za pár dukátů si středověký člověk mohl koupit krávu, takže číše byly opravdu drahé).
Oblíbeným českým alkoholickým nápojem ve středověku byla medovina.
Obilniny a pečivo
V raném středověku jsou už známy téměř všechny druhy obilí. Na polích se pěstovalo především proso, pšenice, žito, ječmen a oves. Jejich kvalitu samozřejmě nemůže srovnávat s dnešním šlechtěným zrnem. Klásky středověkého obilí byly tenké, slabé a často podléhaly krupobití, či jen prudšímu dešti. Výnosy zrna byly taktéž velmi chabé.
V Kosmově kronice nalezneme zmínku z poloviny jedenáctého století, vysvětlující poměr stravy rostlinného a masitého puvodu v klášteře.
Chléb je doložen v Čechách nálezem zuhelnatělých zbytků z 9. století. Kosmas zmiňuje také tzv. bulky - tedy z bílé mouky pečené koláče. Podle etnografických pozorování jeho výroba trvala více jak třináct hodin a byla značně náročná.
V radách mistra Pavla Žídka z Prahy králi Jiříkovi z Poděbrad se dozvídáme, že v 15. století se v Čechách pekly chleby následující: „…chléb je rozličný a dobře dvacaterý, totiž chléb žemlový, tj. nejčistší. Pod ním vláskový…, potom žitný, húscový, potom pecnový, nakyslý, potom mazancový, ...
Maso a jeho úprava
Nejběžnějším masem ve středověku bylo maso drůbeží a hovězí. Kromě krav s telaty a slepic se na středověkých usedlostech chovali také vepři, ovce, kozy a koně. Předpokládá se, že maso koňské bylo konzumováno jen ve výjimečných situacích a u lidí nebylo oblíbeno.
To napsal tělesný lékař Jeho císařského a královského Veličenstva Ferdinanda I., doktor Jan Kopp z Raumenthalu.
Drůbeží maso se především peklo, a to jak v nádobě, tak na pekáči, roštilo se a rožnilo. Vykuchaní ptáci byli často nadíváni.
Maso bylo oblíbené, ale ne vždycky a všude a každému bylo dostupné. Nejběžnější bylo vepřové, ale když vypukly hody, rádo se pochutnávalo na hovězím a na telecím. Ovšem to telecí už v 16. století řezníci schovávali pod pult a prodávali jenom tomu, komu chtěli.
Mnohem víc než dnes přicházelo na stůl maso skopové a capí, tedy kozí. Kozina byla nejlacinější, ale nebudila všeobecný odpor jako maso koňské.
Telecí a hovězí se často sekalo, což byla hrozná dřina, protože strojky na maso nebyla a všecko se muselo dělat ručně, pracně a zdlouhavě, však také jídlo ze sekaného masa bylo označováno jako jídlo knížecí nebo královské.
Pokud se maso nepeklo na rožni nebo na roštu, tak se vařilo či dusilo podlité pivem, vínem a octem, bez opékání na tuku. Ani cibule k masu se nikdy nesmažila - jenom dusila nebo vařila. Šťáva z masa se zahušťovala chlebem, sušeným a strouhaným. Jíška se nedělala. Hotové maso se podávalo s různými omáčkami, ale bez dalších příloh.
Masu z krávy dušené a vařené v rendlíku by ale mělo být jedeno v šťávě. Nejprve bys jej měl naložit do jedné vody a pak vařit v odpovídajícím množství čerstvé vody, aniž bys vodu doplňoval, a když je maso povařeno, přidej polovinu z množství octa a přidej hlavičky pórku a trochu libečku, petrželového kořene nebo fenyklu a nech hodinu vařit. Pak přidej med do poloviny množství octa nebo oslaď. Pak nech vařit na mírném ohni, protřásej pravidelně hrnec rukama a omáčka bude dobře ochucovat maso. Pak umel: pět kuliček pepře, vratič a levanduli, polovic od každého a hřebíček. Všechno to roztluč v moždíři, přidej trochu vína, a když dobře rozdrtíš, vlož do nádoby a dobře promíchej tak, že než to sundáš z ohně ohřeje se trochu a předá svou sílu do šťávy. Mimoto tam, kde je med nebo mošt, přidej jeden z nich jak řečeno výše, a nenechávej vařit v měděném hrnci.
Maso nakrájej na kostky, dej do hrnce, zalej 3 hrnky vody a přiveď k varu. Pak ztlum plamen, hrnec přiklop poklicí a nech 45 minut vařit. Nakrájej pórek, rozemel fenykl a spolu s octem a medem přidej vše k masu. Vař další hodinu, už bez poklice. Dále spolu umel pepř, levanduli, vratič a hřebíček a rozmíchej ve víně.
Vezmi kuřata nebo maso z mláděte nebo jehněte, očisti je a vhoď do hrnce, a vhoď do toho namočený hrách, čistý olej, ..., kousky skořice a trochu soli. A když vře, sbírej z hladiny. Vezmi čerstvé mléko a zceď je a přihoď plátky cibule a vařené mrkve. A když se to dobře povaří, vezmi oloupané mandle a dobře je roztluč. Rozbij pět vajec a smíchej je s vinným octem. Pak vlij do hrnce a přidej koriandr, trochu pepře a ždibec kmínu a dej to a nech na ohni a podávej.
Podle islámské tradice byl taríd oblíbeným jídlem proroka Mohameda. Do velkého hrnce vlož maso, hrášek, ..., skořici, olej, sůl a zalej vodou tak, aby bylo vše pod hladinou. Nech vařit asi 15 minut. V jiném hrnci uvař do měkka mrkve. Slej vodu, mrkve nakrájej na kolečka, stejně tak i cibuli. Přidej k masu, přelij mlékem a vař opět 15 minut. Rozdrť mandle, smíchej s vejci, octem a zbytkem koření.
Vezmi červené, křehké maso bez šlach, a roztluč je jako u předchozích masových koulí. Roztlučené maso polož na talíř a přidej trochu šťávy z drceného česneku, něco oleje, murri naqî, pepř, koriandr, kmín a šafrán. Roztluč dobře maso ze dvou noh, plece nebo podobně. Vhoď do prosité mouky, hlavičku česneku oloupej a roztluč se solí, pepřem, koriandrem a kmínem, a nech pepře převládat, a nějaké dobré murri a propracuj dobře s pěti vejci nebo kolik to snese. Pak vezmi obyčejného tuku tolik, kolik je tlučeného masa nebo i víc, a dobře nakrájej a smíchej s drceným masem. A pokud je do toho nakrájen sleziník dobře. Do mletého masa rozbij vejce, přidej olej, mouku, všechno koření a dobře propracuj. Pak uplácej koule velké asi jako vlašský ořech a osmaž je na oleji z obou stran dohněda (cca 5-10 min.). Lze podávat samostatně, v omáčce nebo jako oblohu pečeně. Z receptů nahoře je zřejmé, že velikost i složení masových koulí může být velmi proměnlivé.
Zelenina, ovoce a ryby
Na středověkých zahrádkách, s pomocí rýče a motyčky hospodyňky okopávaly různé druhy zeleniny. Z překladu slovanských textů máme doloženo pěstování cibule, česneku, mrkve, ředkve, dýně, tykve, řepy, okurky, kapusty a zelí. V sadech se sadily především jabloně, hrušně a broskvoně. Již od desátého století jsou na území dnešního Česka doloženu švestku, třešeň a ořešák.
Zvláštní skupinou bylo divoké ovoce rostoucí v lese a na pastvinách. Sbíraly se plody dřínu, borůvky, maliny, jahody a moruše. Vodní ořechy, neboli plody kotvice plovoucí (dnes najdeme snad jen v chropyňském rybníku), byly vítanou pochoutkou středověkých lidí.
Nejtypičtějšími rybami prohánějícími se středověkými rybníky byli pstruzi a úhoři. Archeologických nálezů rybích kostí je poměrně málo, a tak se můžeme jen domnívat, jak častou součást jídelníčku ryby ve středověku tvořily.
Zpráva z Kosmovy kroniky v druhé polovině jedenáctého století popisuje příděl slaných ryb s chlebem chudině v postních dnech. Ryby se jedly především v době půstu, a bylo jich u nás tehdy hodně. Obojího, tedy ryb i postních dnů. V každém roce bylo 52 pátků a řada dalších postních dní a období.
Církev tehdy na dobu půstu dbala dosti přísně - během něj se nesmělo jíst nejenom maso, ale ani vejce. (Což velice vítají moderní znalci zdravé výživy, protože on takový půst lidskému organismu jenom prospěje.) Ani na sádle nebo na másle se nemohlo vařit a péct, jenom na oleji. (Další zásada správné výživy.)
Postním jídlem byl například semenec. Semenec bylo konopné semínko, a pak taky mák (také vám přijde, že naši předkové jedli mnohem zdravěji než my dnes?)
Kdo však na to měl, ten se ani v období půstu neomezoval. Takovým uznávaným postním jídlem byly nejenom ryby, ale i raci, hlemýždi, a ústřice. Kromě těchto studenokrevných živočichů byli vzati na milost i někteří plazi jako třeba želvy, dále vodní ptactvo (kupříkladu vodní slípky), ba i savci (mezi ně patřili bobři a vydry).
Od 14. století se k nám začaly dovážet i ryby nasolené a mořské - svůj hlavní stánek nebo undrlák měli jeho prodejci na dnešním pražském Karlově náměstí, tehdejším Dobytčím trhu. I ti nejchudší si dopřávali rybí jídlo.
Z knihy do knihy se u nás opisuje podmínka středověké čeledi, aby neměla častěji než jednou do týdne lososa (mě by rozhodně nevadilo mít ho častěji, jen na to mít J ). Bohatí a vznešení dávali přednost štikám před kapry. Dost často se píše o rybě zvané lampreda, což byla zřejmě okatice nebo mihule. Jedli se úhoři, i když o nich tehdejší doktoři neměli nejlepší mínění.
Velmi často se ryby stahovaly z kůže a tak se pak plnila různou směsí ze sekaného masa. Existuje dokonce předpis na dva úhoře z jednoho - prvního pekli zvlášť bez kůže, a prázdnou kůži pak naplnili směsí masa z kapra.
Zvěřina a koření
Zvěřina byla poměrně vzácná. Chudí lidé s ní přišli do styku jen málo. Za pytláctví byly ve středověku hrdelní tresty, a tak se jen málokdo opovážil ukrást z panského. Nicméně v lesích se proháněla stáda jelenů, srn, zubrů a buvolů, stíhaná vlky, medvědy a liškami.
„Důležitou součástí panské kuchyně byla zvěřina včetně zvěře pernaté. Když se Rudolf II. roku 1600. dozvěděl, že florentský vyslanec v Praze bude hostit francouzské poselstvo, poslal mu zvěřinu, aby mohl snáze dostát své povinnosti. Zvěřina byla součástí i jiných darů císaře Rudolfa. Měl totiž v okolí Prahy oboru a park s množstvím zvěře - ve Hvězdě a v dnešní Stromovce. Posílat zvěřinu jako dar k různým příležitostem bylo zvykem i mezi velmoži. Tak například roku 1566. poslal Jindřich ze Švamberka na vánoční stůl Jáchyma z Hradce bobry, to jest tři ocasy a šest zadních noh - ostatní části bobrů se tehdy nepojídaly. Na různé svatby pánů z Hradce se jeleni, tetřevi, kvíčaly, koroptve, jeřábci a další dováželi až z dalekého vimperského panství. Panstvo rovněž velice rádi jedlo veverky. Rozšířena byla i čižba na drobné ptáky, kterých se připravovaly desítky nebo stovky.
Přes veškerou prostotu jídla existovala řada možností jak pokrmy dochutit. Příroda nabízela bohaté množství divoce rostoucího koření. Lidé mohli jako ochucovadlo využít jalovec, luční hořčici, kmín, planý kopr, několik druhů šalvěje a bezpochyby také základ tvořila divoká cibule či česnek.
V Kosmově kronice je v druhé polovině jedenáctého století zmiňován kmín a cibule jako ochucovadlo k sýru se skývou chleba.
Příklady středověkých receptů
Kaše z bobů
Recept pochází z německé Das buoch von guter spise z let 1345-1354.
Slepice (rozebíraná)
Podle Knihy kuchařské Severina Mladšího z počátku 16. století.
Koblihy
Podle Spisu o krmiech, kterak mají dielany býti, přelom 15. a 16. století.
Sulc
Recept na sulc pochází z Knihy kuchařské Severina Mladšího z počátku 16. století.
Losos na pečení
Kterak losos péci máš, pochází z české Knihy kuchařské Severina Mladšího z počátku 16. století.
Vepřové na jablkách
Pro 12 osob: 1,5 kg vepřového masa, 1,5 kg jablek, 0,5 kg cibule, muškátový květ, oříšek, sůl, bílý pepř, smetana. Na cibulce osmahneme maso, přidáme na kostky nakrájené jablko i se slupkou, osolíme, opepříme, přidáme muškátový květ, podlijeme vodou a vaříme doměkka. Jablka nám po rozvaření pokrm zahustí. Přidáme muškátový oříšek, smetanu a chvíli povaříme. Když je to moc řídké, přidáme strouhaný chléb.
Perníčky
650 g hladké mouky, 250 g mletého cukru, 100 g medu, 50 g másla, 4 vejce, 2 lžičky koření (anýz, tymián, badyán, skořice, hřebíček), 2 lžičky sody. Ihned bez odležení vykrajuji a peču. Po vytažení z trouby potřeme vejcem. Jsou ihned měkké.
Domácí chléb
1 kg hladké mouky (nebo ½ celozrnné, žitné - dle chuti), 60 g kvasnic, 600 ml vlažné vody, 3 lžičky soli, 2 lžičky octa, kmín, semínka….. Z 200 ml, kvasnic, lžičky cukru, lžíce mouky uděláme kvásek a necháme vzejít. Poté smícháme všechny přísady a necháme v míse vykynout cca 1 hod. Poté promícháme a dáme kynout do ošatky (dva malé bochníky nebo jeden velký chléb). Troubu dáme na plno a poté vložíme chléb. Pečeme naplno 20 min, poté ztlumíme na polovinu a zároveň chléb potřeme vodou. Pečeme 30 min, po vypnutí necháme 10 min v zavřené troubě.
Hrachová pomazánka
Žlutý hrách, bobkový list, nové koření, tymián, smažená cibulka, sůl. Uvaříme žlutý hrách s bobkovým listem a novým kořením doměkka. Nesmí být úplně řídký. Po mírném vychladnutí přidáme sůl, smaženou cibulku a tymián, rozmixujeme.
Šišky z bílé mouky
Z mouky, mléka a vajec uděláme hustší těsto než na palačinky. Přidáme strouhanku, aby po nabrání lžičkou těsto drželo tvar. Přidáme: Pokrájené rozinky, petrželku, libeček, šalvěj - stejný poměr, bílý pepř, sůl, kurkumu, trochu skořice, muškátový květ, zázvor. Necháme 20 min odležet. Dvěma lžičkami nabíráme bobečky a zprudka smažíme na oleji.
Hrách na roštu pečený
Uvařený zelený hrách, vejce, tymián, česnek, sůl, hrubá mouka. Do uvařeného hrachu přidáme všechny ingredience. S moukou opatrně. Dáme ji jen tolik, aby šly dělat placičky. Čím více mouky, tím jsou tužší. Potřeme placičky vejcem a smažíme.
Hrachové kuličky
Vařený žlutý hrách propasírujeme přes sítko, přidáme med a hrubou mouku. Zabalíme do směsi rozinku a smažíme rychle na oleji. Obalujeme v moučkovém cukru. Pozor - velmi pracné a dlouhé. Kulička by měla být velká jak rozinka.
Mrkvový máz
Uvaříme mrkev doměkka, necháme vychladnout a vidličkou rozmačkáme. V hrnci rozehřejeme med, mrkev osmahneme, přidáme strouhanku, červené víno a vaříme, až není cítit strouhanka. Dle hustoty přidáme víno nebo strouhanku. Dochutíme bílým pepřem, drceným hřebíčkem a zázvorem.
Jablečno-zázvorová omáčka
Jablka uvaříme doměkka s bílým vínem, skořicí a trochou vody. Po změknutí rozmixujeme či jen rozmačkáme. Vypneme, přidáme med a zázvor dle chuti.
Povidlová omáčka
Povidla, sušené švestky, hřebíček, skořice, dle potřeby med, smetana. Povaříme povidla s vodou, kořením a švestkami na požadovanou hustotu. Když je potřeba dosladíme medem a na závěr zjemníme smetanou.
tags: #stredoveke #jedla #recepty